Bláááátííííčkoooo :-)

Chčije, chčije a chčije. Moc věcí se dělat nedá. Co bych tak sakra… jo, už vim, surfing! 🙂 A to už sedim v japonsky mluvícím autě (teda to auto nemluvilo, ale tři imigranti z Japonska jo) a řítíme se na Muriwai. Holky se ptaly, jak se řekne česky „Hello“ a když sem jim to řek, tak se strašně řehtaly. Až vám někdo v Japonsku řekne „ahoj“… tak je to prostě nadávka. 🙂 Předpověď bídná, swell asi 0.5m. Čekal jsem nulový vlny, nic, ale nakonec se tam něco vylouplo a byla to vcelku i sranda. Tři hodiny ve vodě, pak zpátky do deště a převlíknout se z neoprénů do prochcanejch hadrů. Jako by to snad mělo nějakej smysl 🙂

Situace na neděli se ovšem měla zásadně změnit. Ne snad, že by přestalo chcát, ale na východním pobřeží se vyloupnul poměrně solidní swell a tak jsem to vzal na Te Arai Point. Tentokrát už sám, všichni jsou buď zaneprázdněni nebo léčí nová zranění. Takže Te Arai Point… maso. Takhle brutální vlnky jsem na východním pobřeží neviděl určitě půl roku. Zápasil jsem s živlem, snažíce se proplavat za vlny, ale neúspěšně. Bylo to silnější než já. Projevila se i lenost, když jsem viděl, že je to prostě moc práce za málo odměny. Navíc včerejší tříhodinová surface se na mě docela podepsala, ručičky prostě nefungovaly a vůbec taková celková únava… nemělo smysl to protahovat. Asi už stárnu, nebo prostě jenom lemrovatim…

Stáhnul jsem se z bojiště a z rukávu vytáhl eso podobě alternativní zábavy. K Te Arai Point se totiž jede slušnej kus po šotolině… a jak asi tak vypadá prašná cesta po dešti/v dešti 🙂 Príma blátíčko láká k utilizaci stálého pohonu všech čtyř kol 🙂 A tak jsem se vydal na průzkum okolních surf spotů. Objevil jsem Forestry, což je zapadlá, špatně přístupná pláž, na který bylo paradoxně asi milion lidí. To jsem nechápal, na point breaku snad 50 surfařů a dalších 50 na zbytku pláže. Kam jsem se to dostal? No nic, pokračuji na Pakiri Beach. Cesta je čím dál zábavnější a Subaru se nenechalo zastrašit kluzkým povrchem místních komunikací.

Prohlížím Pakiri Beach a přemýšlím, jestli bych se ještě nedokopal do vody. Velikost vln mě lákala, ale vítr nefoukal úplně offshore, jak stálo v předpovědi… no zkrátka to byl typ vln, kde člověk musí strašně makat, aby něco chytil a pak mu dojde rychlost. A nebo je to close-out. Po zvážení kvality vln ku mému fyzickému stavu zvítězila opět blátivá rally. 🙂

To už jsem dojel až k rezervaci Goat Island, což je místo, kde jsem se loni potápěl. Tady na člověka úplně dýchne ten klid. Taky se tu surfuje, ale stav vln (a stav můj) už jsem popsal. Goat Island uzavřel poslední etapu blátivé rally, protože dál už vedla trapná asfaltka. A tak jsem jako spořádaný občan omyl bláto ze světel a poznávací značky a hurá zpátky domů.

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Kydy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 responses to “Bláááátííííčkoooo :-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s