Zazvonil zvonec…

Arenal

A je to tu. Sedim v letadle. A píšu zbytky pamětí. Tak hlavně optimisticky: poslední surfovací den jsem zjezdil tu nejdrsnější – Playa Hermosa, pochytal pár vlnek jako vzpomínku na cestu, Janča se párkrát postavila v Jaco a pak jsme úspěšně střelili prkna jedno za kilo a jedno za 80, pač jsem do něj udělal tu fešnou díru. Tak to by se povedlo, dostali jsme se na cenu půjčovného s tím, že jsme měli svoje prkna a nezávislost. Ou jé. A máme po surfování, dovolená ale ještě nekončí. Museli jsme se ještě mrknout na aktivní vulkán Arenal. Cesta to byla opět strastiplná, na Kostariku zřejmě dorazil výmysl typu Kryštof a tak jsme potkali asi tak milión fízlů. Jednou stavěli, jenom aby se ujistili, že tak velký auto fakt řídí malá bílá ženská a podruhý protože ta bílá ženská jela 82 na šedesátce. Bílé ženy mají tu výhodu, že místo úplatku stačí psí voči a možná se trošku naklonit do okýnka, takže tentokrát tenhle za stromem číhající mamlas nezasáhl do našeho dovolenkového rozpočtu. Ale byl to hňup stejně, měřil ještě před cedulí a pak ještě dělá jako že to je ok. Čas na místních silnicích ubíhá rychleji než kdekoliv jinde a tak jezero Arenal jsme objížděli už za tmy a to byl vskutku zážitek. Posledních 9km po prašné cestě nám zpestřila menší průtrž mračen kdy nebylo vidět na krok a přestože jsme v hotelu pod vulkánem neměli rezervaci, měli pro nás pokoj. Uff, aspoň že tak. Jo slušelo by se vysvětlit, proč jsme se tam vlastně vydali… Arenal je totiž aktivní vulkán (to už sem psal, já vim) a v noci je na vrcholu vidět červeně zářící láva. Romantika hadr. Když tedy nejsou mraky. Komu to secvaklo, spojil si průtrž mračen po cestě a mraky… no zkrátka bylo vidět kulový. To jsme čekali vzhledem k období dešťů s asi 80% pravděpodobností. Nařídili jsme si budíka na něco po páté hodině ranní, abysme stihli tmu a třeba už bude jasno. Místo budíku nás probudila bouřka a liják. Nemá cenu se o tom rozepisovat. Při snídani se ale stal zázrak, mračna se rozestoupila a odhalila nám tu monumentální horu a tak jsme si mohli nacvakat něco pózovacích fotek před kopcem. Dokonce jsme se i prošli kolem, takže boty jsme netáhli zbytečně. V tropech s 99% vlhkosti vzduchu se toho nachodit moc nedá, takže jsme to zase tak nepřehnali. Zapotili jsme se ale slušně.

No a to takhle krásně jsme zakončili dovolenou, kde nám všechno vyšlo, všechno klaplo, kupodivu jsme nenabourali, nezapadli, neutopili káru, nikoho nesežral krokouš ani žralok a na památku máme jen něco modřin, boulí, odřenin a řezných ran. Jani, smekám, že jsi přežila dovolenou se mnou 😉

Návrat to civilizace a do reality popisovat radši nebudu, protože jinak bych musel spustit příval sprostých slov na adresu autopůjčovny, personálu na letišti v San Jose, dále personálu na letišti v Miami a teď se těším na personál letiště v Los Angeles. S amíkama asi kámoš nikdy nebudu…

Update z domova: doletěl jsem v pořádku, hurá! Svítí tu sluníčko a já přesto mrznu jaká je tu kosa. Snad si brzo zvyknu…

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Costa Rica, Kydy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s