Bod zlomu

Povinná pózička

Na konci této historky je důležitý zvrat, přesto vás budu chvíli zatěžovat běžnými starostmi víkendového surfaře… a nebo ne, vezmem to zkrátka 🙂 Prostě jsem dneska vstal ve 4:30, fičel to Mt. Maunganui, kde Mára domluvil loď a jeli jsme zesurfovat Matakana Island! Po dlouhé době nový spot, vlnová situace průměrná až slabá. Pak jsme dali partičku fotbálku, natáhli slackline a cestou domů jsem se stavil na Waihi Beach, kde naopak vlnová situace vyzývala k druhé surfaci. Jojo, Waihi nikdy nezklame. Bilance dne: 450km najeto, cca 5 hodin surfování a nějaká ta lajna. Standard, řekl bych. 😀 A teď k věci…
Takže… došel jsem k závěru, že můj život začíná být moc fádní, zřídka kdy se něco děje a vůbec se tak nějak nebezpečně blížím normálům – a to se mi ale vůbec nelíbí. 🙂 Je v tom trošku sarkasmu, čtěte dál. Pár dní už se mi honila hlavou taková myšlenka a dneska konečně vykrystalizovala v rozhodnutí – stanu se opět profesionálním surfařem! Ano, je to tak. Po letech dřiny, otročení a odříkání nastal nejvyšší čas seknout s rachotou, a to konkrétně ke konci roku. Ukázalo se, že ani extrémní víkendové hyperkompenzace nestačí vyvážit moje náročné pracovní nasazení. Jinými slovy už mě ta robota pěkně … nebaví. Nestranný pozorovatel by možná usoudil, že mi prostě jeblo v kouli. 😀 Nebylo by to poprvé, že. A nejspíš ani naposled, protože ten pocit… to se nedá popsat.
Takže detaily: detaily moc nejsou. Spíš hromada nápadů a myšlenek. Pustím byt, prodám auto, koupím dodávku a přetvořím jí v kouzelnou dodávku plnou hraček. 😉 S tímto zázrakem přejedu na jižní ostrov, protože tam na to mám plno super vzpomínek a taky plno restů – jako například zajezdit si v Magnet Bay. Ten  obraz mi z paměti ne a ne zmizet. A slíbil jsem si, že se tam vrátím (na jih). Pozdravit tuleně a nechat si umrznout údy v 10°C vodě. Možná strávím příští zimu v Jižních Alpách, ale to je ještě daleko, kdo ví co bude. Tahle sranda by my měla vydržet minimálně 6-9 měsíců, podle toho, jak budu rozhazovat. Pak mi asi začne téct do bot a budu si muset najít další robotu, tentokrát už ale kontrakt na pár měsíců, práce na plný úvazek prostě není pro mě. Snad to všechno vyjde. Je toho plno, co se mi teď honí hlavou a všechno je to super. Tolik možností, tolik příležitostí, tolik neznáma… jedinou jistotou budiž fakt, že to prostě nějak dopadne. Jako vždycky. Tak držte palce!
Život je moc krátký na to, aby ho člověk strávil v práci.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Kydy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 responses to “Bod zlomu

  1. ty jsi blázen???!!!fajn job, fajn byt, fajn zábava..a ty to všechno pustíš? já se u tebe nepřestanu divit – profesionální surfař – no uvidíme, tedy
    každopádně mně tvůj život fádní nepřipadal…co potom mateřská dovolená 😀

    • Hihi, Lůco neboj, i člověk se zkresleným pohledem na svět jako já ví, že to zase tak fádní nuda nebyla. 🙂 Ale příštích pár měsíců to bude (doufám) legendární! 🙂
      S mateřskou to srovnávat nebudu a k tý „fajn práci“ – si to pojď zkusit sama! 😉
      Nejvíc mě děsí, že i na mě jednou dojde a říkám si – kolikrát v životě se mi tahle šance ještě naskytne? I když nevím, jestli kdy budu schopen žít „normálně“. 🙂
      Dost kydů, dobrou… 😉

  2. Ciao,
    tak zprvu chci říct, že nechápu jak jsem tenhle blog mohla najít až teď…jaká škoda..spousty promarněnýho čtení těch nevtipných a nezáživných článků….
    No každopádně řeknu jak jsem na tom a jak bych na tom chtěla být..:)
    Jsem jihočeška a mám všechno tak hezky nalajnovaný a za 14 dní dosáhnu konce mojí lajny:)
    Po SŠ jsem věděla, že chci do Českých Budějovic na VŠ, po VŠ jsem věděla, že chci cca na rok do Phy, abych si zvykla na větší města a takovej ten život néé maloměstskej( jsem totiž původem z Prachatic a to jest malý město:)… a pak jsem věděla, že chci na NZ..což se mi 2.12 splní a ucítím první kroky v zemi zaslíbené…Absolutně neumim anglicky( OK možná něco málo,ale fakt mini) …ALE…. vím, že na NZ jedu hlavně kvůli tomu, abych se tam naučila surfovat, naučila se anglicky a abych mohla žít aspoň malou část mýho života tak jak si přeju, to jest na pláži, teplo, sporty atd… je mi jasný, že to nebude žádnej med,ale to nebylo nikdy nikde..:)……a proto jsem ráda, že jsem našla tohle….:)
    Každopádně bych se chtěla poptat profesionálního surfaře:)) kde se mám začít učit surfovat, když budu v Aucklandu…nemám tam zatim vůůůbec nic zařízenýho(bydlení, práci,..no nic..:),ale vím, že první moje cesta až tam přiletim, tak bude na pláž a slintat a slintat nad timhle sportem:)… jo mimochodem jen aby bylo jasno,..nikdy jsem nebyla nikde u moře natož abych letěla letadlem,..:) jen to mám všechno okoukaný z netu..tak ssi myslim, že mi kápne slza až to uvidim naživo…
    No to by asi stačilo…a prosím o nějakej typ na e-mail: *********@email.cz
    směj se….:)))

    • Vidíš, to mě ani nenapadlo! 😀 Sakryš, musim si najít nějaký ty sponzory. Co takhle kdybyste mi všichni platili? Třeba pár dolarů za příspěvek… 😀

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s