Tečka za Vietnamem

Tak už se nám to krátí. Sedíme ve vlaku do Saigonu, kde jen změníme dopravní prostředek na autobus do Kambodže. Za posledních pár dní jsme ale ještě něco zažili a tak se to tu pokusím zpětně shrnout.

Původní architektura se snoubí s moderní technikou - Hoi An

Přejeli jsme dál na jih – Hoi An, úplně jinak vypadající městečko. Místo chatrčí tu vidíte skutečné domy, místo stánků (ne, že by tu nakonec taky nebyly) najdete kamenné obchody a celé místo má skutečně historickou atmosféru ovlivněnou zejména čínskou menšinou. Jeden by řekl, že číňani jsou trošku víc na úrovni než vietnamci. Když jsme prošmejdili městečko, uchýlili jsme se k naší tradiční zábavě – prodrandit okolí na motorkách. 🙂 Cestou jsme narazili na veterána z války – teda z obou válek (francouzská a americká). Za války bohužel ohluchnul a jestli mluvil, tak jenom vietnamsky, takže jsme ho považovali i za němého. Všechny příběhy nám nakreslil prstem do písku a předvedl pantomimou – menší trénink na hru „aktivity“. Ukázal nám staré fotky a vyprávěl, co se kde v okolí stalo, kde leží zbytky munice apod. I když už se nacházíme na jihu od DMZ (=americká strana), předpokládal jsem, že amíky tu moc rádi nemají. Překvapivý opak je pravdou! Nesnáší tu frantíky a korejce, protože ti zastřelili každého, koho potkali. Američané zajímali vězně a chovali se k nim slušně, což je pro mě ještě větší překvapení. Takže až pojedete do vietnamu, nemluvte francouzsky.

Kus RPG

Po menší kulturní vložce z války jsme pokračovali na motorkách do Da Nang do menšího národního parku, který jsme plánovali zhyzdit výfukovými plyny a řevem motorů. A tak si takhle jedu a najednou vedle mě holčina na skůtru a začala se se mnou bavit lámanou angličtinou. S lehkým odstupem (buď je to šlapka nebo mi chce něco prodat) jsem zastavil a ona mě dojela jenom aby mi ukázala kopec, kam se máme zajet podívat. Než jsem se stačil rozkoukat, otočila motorku a byla pryč. Nevěřil jsem svým smyslům, ona mě fakt nepřijela oškubat! To se tu moc často nestává… bohužel. Národní park byla pěkná projížďka klikatou silničkou se scénickými výhledy, občas se nám nad hlavami zhoupla opice velikosti člověka, pár papouchů, ještěrek apod. Ty opice budily respekt. Bohužel cesta náhle končila totálně zasypaná, takže jsme to museli předčasně otočit a jet zpátky stejnou opičí cestou.

Na Trang – naše další zastávka. Mrazivé vzpomínky na sever Vietnamu se pomalu vypařují v tropickém podnebí. Začíná být fakt vedro v kombinaci se 100% vlhkostí vzduchu. Tady ani pocení nepomůže, tak jsme se trošku neplánovaně jeli schladit na 1500m vysokou horu. Žabky, tričko a kraťasy se zase nehodily tam – nějak to počasí pořád podceňujeme. 🙂 Teda já měl mikinu, ale i tak bylo vcelku fryšno. Výhled do mlhy na vrcholu nás nenadchnul a tak se Honza postaral o zpestření tím, že se lehce vysekal na motorce když ujížděl před rozzuřeným hlídacím ratlíkem – takovej malej šmejd a co způsobí. Naštěstí se nic nestalo, protože nevím, jak bysme táhli poškozenou motorku 30km klikatou cestičkou do nejbližší vesnice. A ta cestička… už asi chápu ty motorkáře. 😉 Tentorkát jsme vyfásli trošku silnější motorky, jelo to fakt pěkně. Stav brzd nekomentuji, ale brždění je pro sraby, hlavně aby to jelo rychle, ne. 🙂

Mašina na pláži 😀

Za poslední dny jsme tu vysledovali zajímavý trend. Už poněkolikáté se nám stalo, že jsme jeli po parádní čtyřproudé silnici kolem pobřeží (=v podstatě odnikud nikam) a jeli jsme tam sami. Kde se to tu vzalo? A přípojka k téhle silnici – taky 4 pruhy! A pak z toho najedete na hlavní tah, kde autobusy a náklaďáky dominují jednoduché silnici ve strašném stavu a za vydatného troubení vytlačují majoritu motorkářů do prachu. A jak říkám, není to ojedinělý jev a nechápu význam a jak to vzniklo. Další zajímavá věc – hlavně kolem pobřeží vidíte obrovské hotely resorty, všechny napůl rozestavěné a evidentně už roky chátrající. Že by tu někdo nafukoval turistickou bublinu až praskla? Dost pravděpodobná teorie.

Opět nám otrnulo co se stravovacích návyků týče – už se zase ládujeme kdesčím v nejzapadlejších koutech na plastovém mikronábytku, hůlkami s černými skvrnami plísně apod. Zatím stále úspěšně. 😉 Tradiční vietnamská polévka už mi leze ušima. Dneska už jsme jí měli i k snídani, pač nic jiného neznají. Oni to fakt jedí 3x denně! „Zase polívka, už ani Pinďa to nežere!“. Těšim se na Burgerfuel. 😉

4 pruhy jen pro nás

Článek o Vietnamu musím zakončit trošku negativně. Jsou to šizuňkové a zloději. Všichni do jednoho. Heslo „kdo nekrade okrádá vlastní rodinu“ se evidentně uchytilo i tady a tak každý šidí a krade. Po malých částkách, drobnosti, hlouposti, absurdní položky. Za nejdrzejší považuji když mi recepční šlohla hotovost z pokoje. Dobře, jsem pako, nechávat prachy na pokoji. Ale udělala to chytře, vzala jen ty největší bankovky, abych to hned nepoznal. A vyšlo jí to. Ceny za cokoliv – bílá cena je 2x-5x víc. Zapakrujete motorku, týpek vám dá do ruky pakrovací lístek s nápisem „2.000“ a řekne si o pět. Zaplatíte dvoustovkou za něco, co stojí 150.000 a oni to sbalí se slovy „ok“. Koukáte na ně, co to je za klauni, že teda jako chcete něco zpátky, načež s pokřiveným ksichtem začnou stokrát přehrabovat hromádku bankovek, lovit imbecilní sumy a předvádět, jak těch 50 zpátky dohromady prostě nedají. Chcete natankovat benzín? Připravte se na bílou cenu. Nevynulované počítadlo s pár litry navíc je běžná praxe. Další trik je nalít benzín, briskně vynulovat a říci si o horentní částku a hrát dementa co nerozumí. Včera večer jsme zaparkovali motorky v hotelu a ráno jsme dojeli jen na první křižovatku, protože ten věčně se usmívající hoteliér nám přes noc vysál benzín. Ten mě nakrknul asi ze všech nejvíc. Při tlačení motorky k benzínce jsme si na něj slušně zanadávali. To, že vám v hotelu dálkově vypnou klimatizaci je prd v porovnání s tím, že vám na poslední den zavřou teplou vodu. Kolik si tímhle nakradou? Stojí jim to za tu ostudu? Bohužel, asi bude ještě dlouho trvat, než přijdou na to, že turista s radostí zaplatí za lepší služby. Kdyby svojí vynalézavost a pracovitost nasměrovali ze systematického okrádání směrem k lepším službám, mohli by se mít třeba i líp. Je mi jich líto.

Vietnam je rozhodně zvláštní země. Přírodu tu mají pěknou, ale je tu na ní moc lidí. Byl to zážitek, něco, co nikde jinde nevidíte a nezažijete. Projíždět kruháč se stovkou motorek kolem vás, to je skutečně jen ve Vietnamu. Není to ale země, kam by se člověk vrátil.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Jižní Asie, Kydy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 responses to “Tečka za Vietnamem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s