Hurá do hor

Tak hned ze začátku největší novinka – už vím, kde proběhne můj další surftrip – na Fiji. A už vím dokonce i kdy, protože už mám letenky! 😀 Takže na konci dubna, až tady bude fakt nesnesitelná kosa, zaletím se ohřát to teplých vod legendárního Cloud Break! 😉 Jupí! 🙂

Půlkilová flákota? Asi jsem fakt nenažranej, když jsem to musel zajíst muffinem 😀

Posledních pár dní jsem se trochu zasekl v Timaru. Není to tam ani hezký ani zajímavý a ani se tam nedalo surfovat. Jako swell by byl, reefy a pointy vypadaly zajímavě, ale zase ten vítr… Vytáhl a natáhl jsem po dlouhé době dlouhou lajnu – cca 30m, ale nepřešel jsem to ani jednou, většinou mě sundal můj oblíbenec – vítr. 😉 Probrázdil jsem tam aspoň na kole místní singletracky, to docela šlo. No a teď si určitě říkáte, proč jsem tam tedy strávil tolik času – no nejdřív jsem čekal na vlny, ale pak to bylo hlavně kvůli Betty. Už mě nebavilo, jak se v kopcích přehřívala a tak jsem jí nechal vyčistit chladič. Další pětikilo v řiti. Snad to takhle nepůjde dál…

Pohleďte na Mount Cook v dáli!

No a kde se nejlíp vyzkouší vyčištěný chladič? Přeci v horách! A tak jsem si odbočil od pobřeží a udělal takový menší výlet na Mount Cook. Bohužel, na vrchol se nepodívám, neboť na to nemám vybavení a parťáky – jedná se o náročný výstup. To ale neva, protože i tak tu je na co koukat. Po příjezdu jsem si střihnul takový jeden kratší odpolední trek, ale když jsem došel na konec, zjistil jsem, že to vlastně úplně konec není a že se dá pokračovat dál až na vrchol Mt. Sebastopol. Bohužel, skončil jsem v 1364m, protože pak náročný trek vystřídalo férové lezení. Nebojím se, že bych to nevylezl, ale trošku jsem měl strach z cesty dolů, navíc jsem na to byl opět sám a tentokrát nikdo ani nevěděl kde jsem 🙂 … a skála se lámala a drolila… no tak jsem si zahrál na zodpovědného a otočil to v podstatě těsně pod vrcholem. Dobrý horolezec není ten, který se vyškrábe nahoru, ale ten, který zná své limity. 😉 Ale líbilo se mi to, na pár sekund dokonce opakovaně vylezl z mraků Mt. Cook, tak jsem rád, že neodjedu aniž bych ho viděl. 🙂 A je tu kosa. Fakt děsná, horší než na severu v zimě. Asi budu muset přestat spát jenom v trenkách. 😉 Léto jsem letos nějak vůbec nezaregistroval…

Frrr! a jedeme zpátky do teplých krajin

Druhý den ráno, světe div se, vymetená obloha. Tak to jsem od „země dlouhého mraku“, jak to kdysi Maoři pojmenovali, nečekal. Vyběhnul jsem na vyhlídkový Hooker Valley Trek (žádný šlapky tam nebyly 😉 pozn.: hooker=šlapka) nacvakat něco fotek do kalendáře, ale nebavily mě ty davy. Docela rozdíl oproti včerejšku. Když jsem si ale opět trek protáhnul o jeden trošku ostřejší kousek, potkal jsem jenom jednoho skota. Chtěl jsem si dojít až k ledovci Hooker Glacier (opět překvapivě bez šlapek), ale posledních 100m už vypadalo dost nebezpečně – valící se kameny, atd. Vytáhnul jsem sváču, mrknul se nad sebe, zabalil sváču a radši se přesunul kus zpátky na relativně bezpečnější místo. 🙂 V tom rána jak z děla, ozvěna proběhla údolím a několik tun ledu žbluňk do jezera. Ledovec je hustej. Pohybuje se rychlostí 50cm za den, takže to v něm docela slušně pracuje. Téměř konstantně praská a burácí a kusy ledu a kamení odpadávají do vody z 30m výšky. Vůbec tady ty hory nějak žijí, každou chvíli slyšíte valící se kamení nebo práci ledovců – to jsem zatím ještě nikde nezažil, všechny ostatní hory se vyznačují relaxačním klidem a tichem.

No, je čas vyrazit zase za surfem, ne?

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Kydy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

One response to “Hurá do hor

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s