Queenstown, město adrenalinu

Trošku jsem poskočil s jednou rychlou zastávkou v Invercargill. Musel jsem se tam podávat na originál motorky, se kterou Invercargillský rodák Burt Munro pokořil světový rychlostní rekord (viz The World’s Fastest Indian). Nakoupil jsem zásoby, zajel omrknout Oreti Beach a pelášil jsem dál. 🙂

Queenstown z vrcholku

Vítejte v Queenstown, rodišti bungee jumpingu a podobných ztřeštěností. Na víkend přiletěla Alice a dalších pár lidí, takže z toho kouká nějaký to polozeníčko, co? 🙂 Původně jsme měli v plánu Chinaman’s Bluff, což je 250m vysoká stěna, cesta na deset délek. Nikdy jsem takovou stěnu nelezl, tak mě to dost lákalo. Bohužel, po troše pátrání jsem zjistil, že velká část cesty není vůbec vynýtovaná a navíc jsme na to neměli celý den, takže bysme to stejnak nestihli. Zvolili jsme kratší variantu na stejné skále – čtyřdélkový Voyager, grade 20, to by mělo stačit. Hned ráno jsem zaběhnul do obchodu a o $100!!! později už listuji krásným novým průvodcem po místních skalách. Prý 45min jízdy, pak hodinu pěšky na Chinaman’s Bluff plus čtvrthodinka k Voyager. Jo, to by šlo. Po hodině a půl jizdy po 4WD cestě, kde jsem musel Betty prohnat přes nesčetně brodů (docela se divím, že jsme nikde neuvízli) jsme konečně dojeli na konec světa. Nahodili jsme batohy a protože Alice je dáma, táhnul jsem lano a všechno těžký já. První část cesty byla v klidu, svižnou chůzí jsme došli k odbočce a po chvíli trápení do kopce jsme našli Chinaman’s Bluff. Paráda, už nám chybí jenom čtvrthodinka chůze! A pak jsem hodinu nadával, že musím táhnout všechen materiál do brutálního kopce neprostupným terénem. Jediným zpestřením byl ptáček, který kolem nás neustále poletoval. Asi baštil hmyz, který jsme přitahovali a žížaly, které jsme chůzí vyhrábli z hlíny. Po chvíli se k němu přidal další a tak jsme našli dva nové kamarády. Dali jsme jim i jména – Roastie & Stew 😀 (těžce přeložitelné, něco jako „pečínka“ a „gulášek“). 😀 Evidentně jsme už měli hlad. 😉 Cíl se nám stále nepodařilo lokalizovat. Zbaštili jsme oběd a jali se hledat znovu. Po další hodině trápení jsem konečně našel skálu, kterou jsme hledali. Přístup na ní byl ale v podstatě lezení samo o sobě, dost nebezpečná záležitost. Došli jsme k závěru, že další hodinu blbnutí okolo už si stejně nemůžeme dovolit a že čtyřdélkovou cestu do tmy vylézt stejně už nestihneme. No, tak to se to pěkně povedlo. Kam na ty kecy v těch průvodcích chodí? Lehce demotivováni jsme se vydali na cestu zpátky a zastavili u China Wall, kde jsme si vylezli každý dvě cesty. Byla zima a žraly nás miliony sandflies. Aspoň že jsme si sáhli na skálu, jinak by mě asi hráblo úplně.

Druhý den jsme natáhli slackline v parku a spřádali odvetný lezecký plán. Musíme si zalézt, ale tentokrát nic nepodceníme. Zvolili jsme Queenstown Hill, protože to je 5min jízdy + 5min chůze. I kdyby se znovu sekli o čtyřnásobek, pořád by to nemělo vadit. Ale nesekli se. 🙂 A tak jsme si pěkně zalezli, hlavně jsme porénovali vícedélkové cesty, protože to budeme potřebovat v srpnu na cestě po Yosemite. Jo, je to tak, chystáme výlet do Mekky horolezectví a slackline! Sice mi to výrazně zkrátí flákací období, ale myslim, že to za to stojí.

Šáša Krusty a Skippers Canyon

Queenstown je vychytaný místečko. Lokalita v horách dodává tu pravou atmosféru, ale hlavně podmínky pro všechny sporty. V okolí je hodně lezení, najde se tu pár míst pro highline, paraglidy nad hlavami létají celý den, na jezeře se provozují všechny vodní sporty, v zimě se tu lyžuje, ale ze všeho nejvíc se tu zakořenila horská kola, zejména pak downhill. Dneska jsem strávil celý den na kole a zítra mě čeká to samé. Paráda! 🙂 Na vrcholku lanovky, kde začínají všechny downhill traily to žije adrenalinem. Kolem vás po speciální betonové cestě jezdí downhill káry, o kus dál se ozývá svištění zipline. Zkrátka jeden kopec 100% utilizovaný, to se mi fakt líbí. Jenom škoda, že jsou tu tyhle věci šíleně předražený. Včera večer jsme zašli do baru, kde se jel netradiční závod – přímo v baru byl postavený okruh z jedné místnosti do druhé, kolem kulečníkového stolu, zpátky k baru, kopnout do sebe panáka, ještě jednu kličku a cíl. Celé se to jelo na dětském kole a mě to naprosto uchvátilo. Prostě si stojíte v baru a kolem vás každou chvíli prosviští někdo na kole, občas se někdo vymázne a udělá hlavou díru do zdi (to jsem zvědavej, jak to budou vysvětlovat pojišťovně). Netradiční akce. Queenstown prostě žije jiným životem. Životem, který se mi velice zamlouvá a který je mému srdci velmi blízko. Je nad slunce jasné, že tu nejsem naposledy. 🙂

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Kydy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 responses to “Queenstown, město adrenalinu

  1. Moc krásná místa, nezávidím, přeji ze srdce, ty zážitky i styl života-je totiž krátký a každé promarněné chvíle je škoda, těším se na další vaše zážitky. Babča Anna

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s