Db Eh?

Ano, i tak se může jmenovat dvěstěmetrová cesta na východní stěně Double Cone v oblasti Remarkables. A to by nikdo neuhodnul, co jsem tam asi zase tropil :-).

Takže, tentokrát se jedná o hodně lehkou cestu (grade 17 nebo VI UIAA, komu to něco řekne), nejlehčí ze všech dosavadních velkých projektů. Aby to ale nebyla zase taková nuda, na cestě se nevyskytuje jediný nýt – všechno jištění je po vlastním, včetně štandů. No, zabalil jsem svá nová lana (kterým pro jejich tenkost přezdívam „shoelaces“ neboli „tkaničky do bot“), obrovskou hromadu železa, dva kámoše a vyrazili jsme. Plán vypadal bezchybně – dojet do Remarkables, zakempit u Alta Lake jen asi 30min od skály a ráno vyrazit se slepicemi. Čekal jsem, že tam bude kosa a nespletl jsem se. Hned jak jsme postavili stany, hodil jsem na sebe tři termovrstvy, jégrovy drtiče mrazu, péřovku a kulicha. A tak jsem zůstal po dalších 24 hodin. Ano, spal jsem v péřovce a i tak mě nebylo zrovna hej. Asi by to chtělo vyměnit můj stoletý spacák. Ráno nás dle očekávání přivítal mrazík a na sluníčko jsme si museli počkat až do osmi. Zabalili jsme omrzlé stany, přiryli všechno vrstvou kamení (jinak by to Kea rozcupovali) a hurá na sluncem pokrytou skálu. Konečně se ohřejem… leda tak ve snu.

Klikni tady pro ilustrační časosběrné video z chladného rána

Lezení, ale hlavně jištění, bylo utrpení. Studený vítr na exponované stěně prorazil i skrz husí brka v našich bundách a hádejte jak je asi nožkám skrčených v lezečkách. Jakožto nejstarší, životní zkušeností oplývající, jsem se jako jediný vyzbrojil rukavičkami. Na jištění se to docela hodilo, ale zkřehlým necitlivým prstům při lezení se prostě nevyhnete. O čtyři a půl hodiny později už jsme ale vítězně mrzli na vrcholu a těšili se domů, do tepla… od čehož nás teda dělilo dalších 8 hodin, ale myšlenka to byla krásná.

Výpravu bych zhodnotil jako velmi úspěšnou. Cestu jsme vyběhli naprosto bez problémů, se sestavením štandů jsme problémy neměli a až na občasný „run-out“ (20m bez možnosti postupového jištění nebylo výjimkou) to byla vcelku i psina. Ještě že to ale nebylo těžší, nedovedu si představit lézt něco technického s totálně zmrzlými prsty. A asi pomalu začínám chápat co lidi mají na mountaineering – v noci zima, přes den zima, utrpení celou dobu, ale když teď tak ohlédnu, tak by byla super mise. Sranda, jak ten mozek dokáže manipulovat paměť. 🙂

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Kydy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 responses to “Db Eh?

  1. Hele a už jste do toho někdy spadli? eště mě teda vyděsilo, když na jedný fotce je vidět to jištění vo dost hlouš než lezec. to bych chtěl dyžtak chytat…

    • No… tak jako už mám takovou historku kde sem vlítnul do nejmenšího Kouby #1 a kdyby nevydržel tak jsem se zastavil o zem… to bylo tak v 10ti metrech. Člověk těmhle věcičkám pak začne věřit :D.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s