Tak si tak po ránu jedu do roboty a šmíruju okolí a říkám si: „Proč se všichni tváří tak utrápeně?“. Rychle mrknu do zrcátka na můj xicht a hned mám jasno. Práce prostě nesvědčí nikomu. V zrcátku se zablyští stříbrný futrál se surfem a hned mám, na rozdíl od okolí, hubu od ucha k uchu. Sice jedu do práce, ale za lubem mám ďábelský plán. Přišly totiž vlny, vysvitlo sluníčko a ustal vítr.
Většina kolegů si občas odskočí na hodinku do místní posilky. Já na ty uzavřený prostory s hračkama pro křečky moc nejsem a tak mám v záloze alternativu – moje posilka je na pláži :-). V dosahu mám hned několik surf spotů z nichž nejlepší je asi Blackhead, 12min jízdy z kanclu. Když k tomu přidáme soukání se do neoprénu (+botky, kapucka a rukavice) atd., z 90min absence vyždímám 40min surface, což bohatě stačí na pochytání spousty vln a totální vyčerpání organismu. Hned ten normální život s normální prací začíná dávat trošku větší smysl. Tohle mi přesně chybělo v Aucklandu. Říkal jsem si, že zůstanu v práci trošku déle, abych si to jako napracoval… no zkrátím to, prostě se to z neznámých příčin nepovedlo. 😀
Jako bonus přikládám pár fotek z výletu na jih minulý víkend. Jih naprosto žeru, nepotkali jsme ani živáčka a v kempu v Curio Bay jsme byli sami, dokonce i recepce zela prázdnotou, takže peníze za nocleh jsem našťouchal do schránky :-). Bohužel jsem si tam kvůli onshore větru ani nezasurfoval.
Kiwák Yunda 