Zpátky v chladných vlnách

Zasláno 20 července, 2013 od Yunda

Přiletěl jsem zpátky z Havaje a prahnul jsem po vlnách (fakt divný, já vim). Dokopal jsem Antse k dokončení mé nové žlutavé hračky do vln a světe div se, pumpuje to z jihu a teplý offshore ze severu zmírňuje teplotní šok (dobře, dobře, 10°C nezní moc teple, ale na tu bídu…). Asi dlužím trochu vysvětlení… Ants se dal na shapování (výrobu) surfboardů a mě už ryba tak nějak začala nudit a došel jsem k závěru, že po třech letech mám nárok na změnu prkna. Trvalo to pouze něco málo přes dva měsíce (ano, fakt se ze mě stává trpělivý jedinec, asi to přichází s věkem), a konečně mám prkno na míru, přesně jak jsem si nadiktoval. Jedná se o performance shortboard 6’0“ x 19.5 x 2¼, 5-fin, square tail, komu to něco řekne. Většině asi moc ne, tak prostě je to namakaný prkno pro agresivní surfing (protože já sem děsně agresivní) a tvar vychází z kombinace zkušeností mých, Antsových a Carseyho, který se výrobě surfboardů věnuje as milion let. Vycházeli jsme z osvědčeného Carseyho tvaru, s lehkými úpravami vzhledem k mé postavě, váze, a stylu a výsledek mě velice potěšil. Jak už jsem zmínil, měl jsem hned možnost tu nádheru vyzkoušet na Tomahawk Beach a jezdí to nad očekávání dobře. Myslel jsem si, že si budu muset dlouho zvykat, ale prostě jsem chytil první vlnu a jel. Jízda je rychlá, prkno perfektně poslouchá na všechny pokyny, no prostě nádhera. Stálo to nějaký ten peníz, trvalo to věčnost, ale stálo to za to. Jsem spokojen. A prodávám rybu.

Hrubý tvar

Už se to zaobluje

Věnování s podpisem

Míry

První tři ploutve – základní setup

A takhle krásně to vypadá

Zespodu ještě krásnější

Je na čase skočit do vln

Konečně 5-fin setup

A takhle jsem si to představoval – 4 ploutve

Já, prkno a Skye

Veselé videjko na závěr

Zasláno 19 července, 2013 od Yunda

Každý správný trip má být náležitě zdokumentován v audiovizuální podobě a trip na Hawaii není výjimkou. Pokochat se krátkým sestřihem můžete tady:

Tak už je zase po všem

Zasláno 17 července, 2013 od Yunda

Teď sedím v letadle na cestě domů, opět sepisuji kydy a hlavou se mi honí spousta myšlenek. V první řadě, surf trip na Hawaii mimo sezónu je špatný nápad. To bylo velké zklamání. Naštěstí se tu ale člověk nenudí i bez vln. Palec nahoru patří campervanu – definitivně nejlepší způsob cestování. Dva týdny se zdají jako dva měsíce, asi protože každý den znamená pohyb a nikdy nezůstáváme na stejném místě. Laptop jsem otevřel jen párkrát k zaznamenání pár poznámek z cest, internet mi rozhodně nechyběl a telefon jsem tak nějak ignoroval celou dobu. Zkrátka dovolená jak má být. A super společnost, cestování s Jordanou je radost a dobrá zpráva je že toho bude víc. Ale nebudeme předbíhat…

Hawaii je stát USA, což je samozřejmě hodně znát, ale v porovnání s ostatními státy je to tu hodně v pohodě. Ve stylu svobody po americku aneb „můžeme si zakázat cokoliv“ tu všude visí cedule se zákazy všeho možného, ale všichni to tu svorně ignorují. My taky. Kempovali jsme i přímo pod cedulí „NO HIPPIES“. Nejběžnější auto je tady upravený monstertruck Hilux, samozřejmě V8. Co se týče jídla, za speciální zmínku stojí místní fish tacos, všemožné druhy tropického ovoce a hlavně „shaved ice“ – místní specialitka místo zmrzliny. Mňam.

Tak tady bych to snad ani nečekal

Je po všem, balíme.

Čekání na letišti v Honolulu

Pojďme si trochu zasoptit

Zasláno 16 července, 2013 od Yunda

To nejlepší z velkého ostrova jsou asi místní aktivní vulkány. Abych to uvedl na pravou míru, celý Big Island je v podstatě jedna velká sopka sahající do výšky přes 14.000 stop, odkud se pozvolna svažují lávová pole až k moři. Láva z čerstvých erupcí je tu k vidění na každém kroku, až je skoro k nevíře, že tu pořád lidi bydlí. Mapa starší několika let se stává nepoužitelnou – silnice tak trošku občas zalije láva. Jako bonus je tu kolem pár míst, která v noci září tekoucí lávou. Dech mi vyrazila „lava tube“ – tunel, který zbyde po odtékající lávě – tunel je velikosti metra a relativně bezchybného tvaru. Klobouk dolů, přírodo. Den strávený prozkoumáváním lávových polí, kráterů a dýmajících trhlin v zemi jsme zakončili nočním výletem jeden takový kráter s vroucí lávou. Pořád nechápu kde vulkanologové berou tu jistotu, že tohle všechno je totálně bezpečné.

Jako třešničku na dortu jsme se vydali na výlet lodí na místo, kde horká láva teče přímo do moře. Bohužel kolo se polámalo, teda spíš motor u lodi tak nějak umřel, a tak z toho nakonec nebylo nic, což je velká škoda. Tak snad příště.

Vyhaslý kráter v popředí, aktivní v pozadí

Na dně kráteru

Kytka – život na dně kráteru

Trošku to tu pořád čmoudí

Uvnitř lávového tunelu

Výlevy lávy v pozadí

A dál už se nejede

Týpek si na to musel vzít GoPro, děsně akční to tu je.

Silnice uzavřena… no neke.

Ladné křivky na lávě

Prej optický kabely haha

Noční pohled na aktivní vulkán

Big Island

Vodní radovánky

Zasláno 15 července, 2013 od Yunda

Tak jsme si trošku zapádlovali na kajaku, následně pak zašnorchlovali a aby toho nebylo málo, připlavalo nás posdravit hejno delfínů. Tady jim říkají Spinner Dolphin – jen o fous větší než naše Hector Dolphins, ale stejně přátelští a hraví tvorové to jsou.

Opět jsem se neúspěšně pokusil najít vlny, už tomu moc šancí nedávám. Beztak jsem vždycky chtěl zkusit „standup paddle board“, tak se aspoň naskytla příležitost. Půjčili jsme si dva kousky, hodili to na střechu našeho ultra-cool hippy-vanu 2.0 (který jsme přejmenovali na Blau Sau, dle německého energetického nápoje a taky protože je to německá kára) a vyrazili jsme. Začátek byla vcelku psina, ale trénink na slackline se vyplatil a po chvíli už jsme oba v klidu pádlovali po hladině. Ehm, jen s občasnými pády, samozřejmě. Netrvalo dlouho a další zpestření se dostavilo v podobě našich starých kámošů delfínů – tentorkát zavítali hodně blízko a předvedli i pár akrobatických kousků. Super bonus, delfíni prostě nikdy nezklamou.

Neflákat se a pádlovat

Na flákání jsem tu já

Peace

Rybko počkej na mě

Žlutá megaryba

Au ježek

Foťák stále vodotěsný

Veselo tu je

Shaved Ice – místní pochoutka

První delfíní ploutvička

Gekon zelenáč

Každá si musí projít slackline testem

Ptáček žluťáček

To bysme měli sjet bez problémů…

Další úspěšný photobomb

Blau Sau

Veselý páreček to jsme

Kdo neskáče není Čech… teda vlastně… nic

Mohla by ses někdy taky umejt

Pláž se zeleným pískem

Dragon fruit

Ideální místo k přenocování

S romantickým záchodem slunka

A vyváženou snídaní

Jordana a její nová kára

To už je trošku moc, ne

Nákladní Blau Sau

Charon

Delfíni kdepa jste

Tady jsou!

Přelet na Big Island

Zasláno 11 července, 2013 od Yunda

No Hippies. Jsme v pytli.

Dobrodružství na Maui jsme elegantně zakončili výletem na vulkán Haleakala. Hippy-van to úspěšně dovalil až do výšky 10.000 stop, znovu jej nastartovat však ale byla jiná pohádka. Západ slunce z této perspektivy nad mraky nelze popsat slovy. Oranžovější oranžádu jsem snad ještě nikdy neviděl. Velice záživná byla cesta zpátky k moři – hodinu a půl jsme jeli z kopce, jen připomínám, že brzdy na Hippy-vanu efektivitou zrovna neoplývaly. Když jsme projížděli mraky na půl cesty, proklínal jsem Aloha Campers, co nám to pronajali za plečku – v mlze a dešti bez stěračů, z kopce v autě bez brzd… no fakt adrenalin. Všechno ale dobře dopadlo, Maui se nám líbilo a přeskočili jsme o dům dál na Big Island.

Naše současná kára je modrá, 28 let stará a děsně stylová. Přes půlku střechy se rozprostírá obrovské střešní okno, což je děsně praktické. Jo, třeba zrovna teď prší. Big Island je trošku jiný – mnohem míň lidí, míň aut, a jednodušší kempování. Situace na surf se ale výrazně neliší – prostě není swell. Fakt paráda. Ale člověk se tu rozhodně nenudí – dneska jsme cestou zastavili v lávovém poli – naprosto neuvěřitelná plocha pokrytá černým čedičem (žejo?), zvrásněným a popraskaným podle toho jak láva tekla a tuhla. Tenhto gigantický výlev byl z roku 1831, což není tak dávno a rozhodně to vypadá docela čerstvě. No nic, musím to zabalit, zítra vstáváme ultra brzo a proženeme kajak na zátoce Kealakeua Bay – západní pobřeží u Kona.

Haleakala

Večeře!

10.000 stop

Haleakala

Západ Maui při západu slunce

Haleakala

Květinka pro Vás slečno

Haleakala

Hippy van

No Hippies. Jsme v pytli.

„We got Lei-ed“

Dávej pozor na cestu

Waipi’o Bay

Pohodlný a praktický hippy van

Střešní okno je paráda

Občas se musím zkulturnit

Tradiční kempařské ráno

Nezbytná výbava každého hippy vanu

Avocado na steroidech

Trocha romantiky, když jsou to naše líbánky

Láva

Maui

Zasláno 6 července, 2013 od Yunda

Maui

Cesta na Hawaii se neobešla bez trošky tradičního stresu, ale všechno nakonec klaplo a já přistál v Honolulu. Překvapivě ně ani nezadrželi na imigračním a bez prohlídky tělních dutin mě nechali vstoupit na posvátné území USA. Následoval už jen krátký dvacetiminutový let na Maui, kde na mě čekala Jordana – tak trochu důvod, proč jsem vůbec tady. Ihned nás zpražilo místní tropické klima a od té chvíle už následovaly jen a jen pozitivní zážitky. Až na surf teda, což je druhý důvod, proč jsem tady. Ale nebudeme předbíhat…

Tradiční dovolená na Hawaii vypadá tak, že si zaplatíte pokoj v paneláku s nápisem „hotel“ a pak se chodíte válet k moři před ten panelák. Jenže to není nic pro nás… očividně. Vyzvedli jsme si campervan – taková obdoba Betty z roku nebreč. Na co sáhnete, to vám zůstane v ruce, brzdy nebrzdí, klakson troubí ale stěrače nestírají, většina vybavení nefunguje, ale nám to neva, protože na tom přeci nezáleží. Když někde projedeme, děti zatahají mámu za ruku se slovy: „hele mami, to je ten hippy-van“! Nám se tenhle styl cestování líbí a totálně si to užíváme.

Dle očekávání je tu trošku přelidněno (asi jsem zmlsán z NZ), doprava hustá, ale situace na kempování překvapivě příznivá. Zatím jsme vždycky našli super odlehlé místečko k přenocování ve společnosti hvězd nad hlavami a šumění vln. Krajina Maui je úchvatná, tolik barev všude kolem! Ostrov je miniaturní, ale nejvyšší hora (sopka) dosahuje 10.000 stop (3000m). Na severní/východní části se rozprostírá hustý deštný prales, o pár desítek kilometrů dál (jih/západ) už najdete jen pustinu a suchou poušt. Se surfem je to tu bída – swell prostě není, zatím jsem byl jen dvakrát, na menších vlnách a onshore, i přesto tam (opět dle očekávání) pádlovalo moc hlav.

Když jsme přejížděli severní pobřeží (to je ten deštný prales), kupodivu začalo pršet, což byla vcelku vítaná změna z dosavadního vedra. Jenže ouha, když zjistíte, že stěrače nestírají… zavolali jsme „roadside assistence“ od naší půjčovny, což spočívá v tom, že telefon na druhé straně nikdo nezvedne. Jo, je to tu všechno trošku laxnější. Nezbývalo než zaimprovizovat… po neúspěšném pokusu stěrače opravit (bez nářadí) jsme se rozhodli pro radikální hippie řešení – zkonvertovat stěrače na manuální pohyb. Provázek jsme neměli, a tak jsem jej zhotovil z lepící pásky, navázal na stěrače a protáhl dovnitř auta otevřenými okénky. Jordana řídila a já operoval stěrače. Koncept to byl geniální, kvalita použitého materiálu bohužel nevalná a tak se systém brzo přetrhl. A tak jsme prostě pokračovali v dešti. O několik hodin později jsme dostali zprávu od „asistenční služby“, jestli nám jako můžou pomoci. No, už ani ne.

O zábavu tu máme postaráno a hippie-dovolenou si oba užíváme přesně tak, jak se nám to líbí. A když se nás lidi ptají, jestli si užíváme líbánky, tak jen prostě odpovíme, že totálně ano.