Jardines - "kamínky v trávě" 🙂
Queenstown na mě působí jako magnet. Posledních několik dní s Brandonem a Jennou střídáme lezení a boulderování. Moc se mi líbil Wye Creek s netradičním přístupem chůzí po potrubí, ale hlavně se super lezením – všechny cesty kolem 30m se solidním jištěním. No… jedna cesta měla pět nýtů na 32m, tak to byl trošku adrenalinek to tahat, ale nebyla to těžká cesta. Sluníčko pálilo celý den, ostatně jako každý den za posledních pár týdnů. Vypadá to, že konečně začalo léto – v půlce podzimu. 🙂 Den zakončil můj neúspěšný výlez do půlky těžké cesty (grade 23), Brandon to s několika efektními pády vyškrábal až nahoru, ale byl to evidentně porod. Na skálu u začátku cesty někdo napsal číslo „25“, což by mnohé vysvětlovalo. 🙂
Začínám se trochu dostávat i do přírodního jištění. Kde můžu, tam nacpu vklíněnec či friend a následuje testovací pád. To mi hodně pomohlo, teď už trochu víc věřím těm kouskům slitiny na kterých závisí můj život. Na skálách u Gorge Road jsme si pak s Brandonem vyhlídnuli lehčí cestu bez nýtů s pěknou spárou a se slovy „máme helmy, co se nám asi tak může stát?“ jsme si jí oba vytáhli. Klepal jsem se až do kritického bodu (teoreticky poslední místo kde bych mohl spadnout až na zem), kde jsem do spáry nacpal dva friendy a jeden vklíněnec na asi půl metru, což mě trochu vyklidnilo, protože všechny tři jistící body vypadaly solidně a tutově. Jak se opět ukázalo, lezení s tradičním jištěním je největší záhul hlavně pro hlavu. 🙂
Po pár dnech už toho bylo na děti nějak moc, tak jsme vyhlásili flákací odpočinkový den. No, vydrželo mi to do oběda, pak jsem to psychicky nezvládnul a natáhnul krásnou 25m lajnu na pláži u jezera a chodil jsem po ní tak dlouho, dokud jsem nebyl úplně groggy. 🙂 Jsem rád, že za mých mladých let ještě neexistovalo slovo „hyperaktivní“, evidentně bych byl zaškatulkován, „léčen“ a přetvářen do kritérií „normální“ společnosti. Lituji dnešní nadané děti. 😀
Jeden večer jsme s Brandonem vyvinuli naprosto originální sport – jeden hráč nahodí frisbee a druhý ho odpálí klackem jako při baseballu. 🙂 Nevěřili byste jak skvěle to funguje, frisbee po odpalu perfektně letí a dá se i chytit. Doporučuje se flexibilní gumové frisbee, které jednak přežije drtivý impakt klacku a zároveň se jedná o bezpečnostní prvek hry. Odpalovat se dá i po otočce 180° nebo 360°, pravidla to nijak nevylučují, protože žádná neexistují. Přemýšleli jsme i o názvu – „Basebee“ se asi stane oficiálním názvem, i když ve hře (zatím) nefigurují mety. Jako neoficiální název se zřejmě ujme „Whackfuck“. Zvažovali jsme, jestli sport dotáhnout až na olympiádu, ale nakonec jsme se usnesli na tom, že bude lepší, když z toho uděláme „drinking game“, získáme tak více příznivců.
Eskymák s koktejlkem
Další Queenstownská ztřeštěnost – nechal jsem se ukecat na „guided tour“ po místních barech. Celá sranda spočívá v tom, že vysolíte 35 babek, což zahrnuje průvodce a drink v každém baru a ostatní drinky pak stojí pouze $5. Zní to fakt divně, ale je to docela bžunda. Divil jsem se, kolik lidí do toho šlo, naše skupinka čítala přes dvacet rozjařených lidiček. Věkový průměr jsem tam zvedal jen lehce… no dobře, byl jsem tam zaručeně nejstarší… asi tak o půlku. 😉 Jeden z navštívených barů byl Ice Bar, kde u vchodu nafasujete péřovou bundu a rukavice, protože teplota tam nesahá nad -5°C. A všechno, ale opravdu všechno je z ledu – stěny, nábytek, skleničky, dekorace, všechno. To mi přišlo hodně cool a už jenom kvůli tomuhle baru celá ta sranda za to stála.
Nesurfoval jsem ani nepamatuju, ale Fiji se blíží závratnou rychlostí, tak si tam snad napravím karmu. 😉
Výhled z Cardona pass
Jardines – „kamínky v trávě“ 🙂
Na obrázku je ukrytá Betty. Najdete jí?
Přístup na Wye Creek
Výhled z Wye Creek
Wye Creek
Wye Creek
Krásná spára pro jištění
Ano, na tomhle závisí můj kejhák
Kritický bod – bezpečnost především
Ice Bar
Ice Bar
Eskymák s koktejlkem
… až se ucho utrhne
Je libo trochu „čajíku“?
0.000000
0.000000
Kiwák Yunda 