Lodičky s motůrkem

Tak jsem měl možnost vyzkoušet další kiwáckou specialitu – Jetboating. V podstatě jde o to narvat do plechový loďky 400-koňový (i silnější) přeplňovaný turbo osmiválec a jet to protáhnout na nějakou říčku v horách. My jsme skončili v Rakaia Gorge, kousek od Mt. Hutt. Vrcholky hor halil sníh, břehy pokrývalo jarní kvítí a údolím se romanticky linul řev vytočeného osmiválce.

Jetboat má několik specialit… tak za prvé, proháníte se po vodě často ne hlubší než po kotníky. To mi hlava nebrala. Jak se toho docílí? Musíte to hnát a hnát – jak loď nabere rychlost, ponor se blíží téměž nule. A z toho vyplývá ta druhá specialita… jakmile člověk vyměkne a zpomalí, ztrácí tim kontrolu. Loď se trochu ponoří a uvíznete na mělčině. Takže jediná dobrá rada nad zlato – šlapat a šlapat tomu na krk. Když nevidíte kam jet, to nevadí, důležité je šlapat tomu na krk. A když náhodou skončíte na kousku sucha, tak to holt přeženete přes štěrk, loď trochu poskočí, sveze se po kamenech a jedete dál. Je až neuvěřitelné co ta loď vydrží. Řídil jsem lehčí úseky, proti proudu i po proudu, je to fakt adrenalin. Typická komunikace vypadala asi takhle:

Já: Kurňa, nic nevidim, kam mám jet?

Colin: Šlápni na to!

Já: No jo ale kam? Doleva nebo doprava?

Colin: Šlápni na to!

Trochu to až nahání to strach.

Další specialita ohledně jetboatingu je časté doplňování paliva (proč tomu nedají rovnou 100l nádrž, aby to vydrželo aspoň hodinku?) a ještě častější zastávky na opravu závad, popřípadě tweakování motoru. Nebo to alespoň otevřít a pochlubit se agregátem.

A maximální rychlost? Vytáhli jsme z toho 75, což není špatný na úzkou klikatou říčku :-).