Naše povedená partička
Pro některé jsou Velikonoce spojené se zmalovanou zadnicí, případně kraslicí, pro některé je to hlavně o návštěvě kostela, někdo vidí jen pár dní volna z práce a někdo jde surfovat. Ač se to zdá býti nemožné, stále jsou tu místa, kde jsem ještě nesurfoval. Není jich moc, ale jsou… teda byla. I přes mé relativně dlouhé působení na severním ostrově jsem se nikdy nedostal na East Cape – ten nejvýchodnější cíp. A tak jsem se ulil z roboty ještě o další den navíc a zajeli jsme to prozkoumat.
Zaletěli jsme do Aucklandu, půjčili dvacet let starou káru s 450.000 najetých km a upravenou na kempování a pelášili do Gisborne, kde jsme měli spicha s Márou a Olivií. Šlapal jsem tomu na krk jak se dalo, ale v jednu v noci jsme to měli pořád 160km do cíle. Tak jsme zakempili a dojeli to ráno. Nebylo kam spěchat, protože vydatně pršelo a co myslíte že dělal vítr? Uhodli jste, onshore. Proflákali jsme den a těšili se na zítřejší změnu… která se nedostavila.
V podstatě jediná naděje byl Black’s Reef na jihu Mahia. Mimochodem spot, kde nás to před lety všechny vyplivlo na pláž po 10ti minutách pokusu o surf. Jenže tentokrát se nějak nic moc nedělo. Nakonec jsme se aspoň namočili, abychom neproflákali další den a pochytali s Márou něco vlnek. Nakonec to byla i docela dobrá surface! Po dvou dnech deště rozvodněné řeky chrlily hnědý hnus místo vody, kolem silnic vznikaly nové potoky, půda se sesouvala a pláže pokrývaly hromady naplaveného dřeva. Perfektní podmínky na výlet, ne?
Úspěšně proflákáváme třetí den. Neprší nepřetržitě, ale i tak je to pruda. Naštěstí jsme navečer našli vlnu na Makorori a trochu se prosvištěli. Konečně to začíná vypadat jako surftrip.
Poslední den – sluníčko, offshore, modro, teplo, hurá do vln! Na Makorori jsme strávili určitě přes dvě hodiny ve vodě a bez omrzlin – to se mi doma nestane. Holt tu nemají vlny přímo z Antakrktidy. Když jsme se vydováděli, vzpomněli jsme si, že jsme tak nějak nestihli objet ten East Cape. No tak když už jsme tu, tak to ještě dotáhnem, ne? Zbytek dne jsme strávili v autě, ale stálo to za to. Večer jsme zakempili v Te Araroa a spočítali, že jestli mám stihnout let, musíme vyrazit ve 4 ráno. A tak se taky stalo. Je to fakt dálka.
No, tak to zase byl jeden vydařený výlet. 🙂
Kiwák Yunda 