Vánoce v létě

Předpovídaný konec světa se (kupodivu) nedostavil a tak jsme se dočkali dalších Vánoc. Je to fakt divný vidět všude kolem sebe toho americkýho tlustoprda satana klause na sáňkách když venku paří sluníčko. Třeba si na to jednou zvyknu.

Mám dva týdny flákání, to se musí nějak pořádně využít. Naložil jsem do Betty všechny moje hračky jako zamlada a vyrazil na výlet. Musel jsem zabalit v podstatě stejné množství krámů jako loni když jsem vyrážel na totální dovolenou. Flákání, cestování a kempování už mi docela chybělo a fakt si to zase užívám. Hned v pátek jsem vyrazil do Christchurch nabrat kámošku a v sobotu jsme pokračovali na vlny do Kaikoura. Moje oblíbené místečko, ale z Dunedin moc daleko. Murphyho zákony samozřejmě platí i u protinožců a tak hladina oceánu připomínala Mácháč. No co. Aspoň jsem měl možnost protáhnout kolo čerstvě po servisu. Se suchým wetsuitem jsme se za pár dní vrátili do Christchurch ogrilovat nějakou tu flákotu na ježíška, což byla vcelku sranda, pač jsem musel všem vysvětlovat rozdíly ve vánočních tradicích a jak vypadá ježíšek (=nijak). No, tak to by šlo. Čas ale kvapí já musím splnit kvótu vylezených skal – hurá do Queenstown! Phan přiletěla – údajně na lezení, ale nějak to poslední dobou fláká. Trvalo půl dne než jsem jí dokopal na skálu. Zkoušela na mě i její oblíbený nakupování, ale to jí nevyšlo. Vylezla jednu cestu a pak to vzdala. No tak doufám, že se trochu rozleze. Má na to ještě víc než týden.

V úterý se leze

Někdo z místních lezců přišel se super nápadem – úterý po práci nechť je vyhraženo legraci – lezení. Nápad se samozřejmě ujal a sešlo se nás asi osm, vesměs lidi co znám z boulderingu. Vyrazili jsme na Mapoutahi, kde jsem zatím ještě nelezl. Cesta probíhala velice zajímavě, když jsme minuli ceduli, která jasně informovala, že dál už auto neprojede, trošku mi zatrnulo. Navíc Betty byla v servisu a tak jsem měl náhradní auto z toho servisu. No co, ve smyslu přísloví že nejlepší offroad je auto z půjčovny jsem pokračoval v krasojízdě blátem, trávou a nakonec pískem. Jediné, co mě trochu trápilo, jak zítra vysvětlím to bláto na autě. 🙂

Lezení byla vcelku sranda, nikdo neměl průvodce a nikdo to místo pořádně neznal a tak jsme si natrénovali „on-sight“ climbing, což probíhá asi takhle: „Jo, to vypadá ok, jdu to vylézt.“ A tak jsem si na zahřátí vyšvihnul takovou jednu brutalitku, kterou po mě už nikdo nezopakoval. Lezení venku s lidma z boulderingu je fakt sranda – na papundeklu předvádí extrémní kousky a já mám trable se s většinou z nich srovnávat. Venku je to ale naopak – tady nasekávám zadnice já :D. Úterní lezba se mi zalíbila, tak snad příští úterý bude opět přát počasí.

Bohužel tentokrát přináším i špatné zprávy – Betty neprošla technickou, pač je prý zrzavá jak liška. Už jsem jí objednal k opraváři na příští týden – musí vyndat všechna skla, vyvařit půlku plechů a vrátit skla. Zábava. Takže budu skoro celý týden bez auta a nakonec vypláznu $1.500. A to se vyplatí… očekávám, že mi Betty investici navrátí ve formě zážitků k nezaplacení :-).

Léto je tu, léto!

Pro samou zábavu nestíhám ani psát. První letní den nás sice přivítal deštěm, ale jinak je to du docela v klídku. Tak třeba tuhle jsem vyrazil na kolo na Swampy Summit – vcelku kopeček to byl a když jsem cestou zpátky zajel omrknout vlnky, doma jsem se pak jen otočil a vyměnil kolo za surf. Vůbec nevadilo, že jsem byl trošku groggy :-). A jak říkám, léto, takže už bez kapucky a rukaviček :-).

UFO na vrcholu Swampy Summit

Výhled zpátky na město

Rychle pryč, blíží se příliv!