Znáte „Fly my pretties“? Asi ne. To neva, já to taky neznal, což mi přeci nezabrání jet 500km daleko na jejich koncert, abych zjistil, co jsou zač 🙂
Plán to byl vskutku vypečený – sebrat partičku lidí, naložit surfy, krém na opalování a hlavně slackline a hurá do Havelock North (což je na východním pobřeží). No pěkně jsme to měli vymyšlený, akorát ten cyklon v pacifiku nějak nepochopil náš plán, blbec. Věděli jsme, že asi sprchne, ale nějak jsme si to nepřipouštěli, přeci se nebudeme omezovat kvůli nějakýmu počasí, ne. No prostě už v pátek po cestě začalo tak jako zlehka… vydatně… prostě chcát. V Havelock North jsme měli naštěstí zamluvenou střechu nad hlavou a všichni jsme se tam sešli ještě před půlnocí, což byl vcelku výkon. Bylo nás šest: Alice, Kevin, Phan, Ian, Craig a já.
Ráno se mi povedlo ukecat aspoň Craiga, aby se mnou šel do toho humusu (samozřejmě nepřetržitě chcalo) očekovat vlny. Foukal onshore, takže na surf ani nedošlo. Škoda, zrovna sport, u kterýho déšť nevadí. Fakt bída, těšil jsem se jak zjezdim east coast jako za mlada. 😦
Koncert začínal ve 4 a zapomněl jsem zmínit, že to byl spíš takovej fesťáček. Konalo se to na vinici (samozřejmě open air), odpoledne vystupovali postupně členové Fly my pretties a večer zahrála celá skupina. Proflákali jsme tedy den po hospodách a obchodech, nakoupili různý celty, deštníky a vůbec takový užitečný věci. Žádná slackline neproběhla. 😦
Jo to bych zapomněl… u toho bydleníčka, kde jsme nocovali, tak bylo dětský hřiště – trampolína, prolejzačky, atd. Občas tam na tom děti blbnuly a vůbec jim nevadilo, že leje jak z konve. A nejen děti (taky sem si skočil, samozřejmě :-D). Tak takhle řikám Craigovi: „Vidíš tu pipku v těch holinkách na tý prolejzačce? Ta je hustá, co?“ no a než sem se nadál, pipka v holinkách ke mě přišla a řikala něco jako „Jé čau, jak se máš?“. No znáte mě a mojí paměť na lidi… sem jí prostě vůbec nepoznal, ale byla to Kristy, se kterou jsme parádně zakalili asi před půl rokem v Raglanu! Tomu říkám náhodička! 🙂 I když trochu trapas, že sem jí nepoznal, ale aspoň sem si vzpomněl na jméno, čímž jsem to vyrovnal, protože ona moje jméno zapomněla 😀 A shodou okolností se taky chystala na koncert. Wicked! 🙂
Za sílejícího deště akce začala, my, zalezlí pod luxusním přístřeškem, jsme chvíli sledovali dění. Pak jsem prohlásil, že tam přeci nebudu sedět jak trotl a že radši zmoknu. Přidal jsem se tedy k „růžovým vílám“, jak jsme pojmenovali partičku holčin oděných pouze do bikin a růžového ponča. Phan šla moknout se mnou a zanedlouho se k nám přidalo víc a víc dalších nadšenců (spíš nadšenkyň:D). Opět se potvrdila pověst místních lidí, všichni si hned chtějí povídat a i přes vytrvalý chcavec byla celková atmosféra naprosto bombastická. Jedna moc milá slečna mi vysvětlila, že ta jiná slečna, se kterou jsem se chvíli bavil, je údajně nějaká strašně známá celebrita a že se tim teď mám před chlapama ve fabrice vytahovat. Jenže já sem tele na jména, takže samozřejmě nemám ani páru o koho šlo a vytahovat se teď můžu tako akorát tak za vlasy, protože sem se s ní samozřejmě zapomněl vyfotit 🙂
Se sílící atmosférou sílil i déšť. Před vrcholným vystoupením mě (spíš asi všechny) totálně dostal Maor s kytarou (jméno samozřejmě nevim), to sem ještě neviděl, co všechno dokáže jeden týpek. Používal takový to klasický zařízení jak nahraje kousek a pak si to nechá hrát dokola jako podklad a přidává k tomu další stopy. No ale jak mu to všechno sedělo, těžko se to popisuje. Fly my pretties byl nářez totální. Slyšel jsem nějakou nahrávku už dřív, ale s živým vystoupením se to nedá srovnat. Fakt parádní koncert. Energie sálala z reproduktorů a přes obrovské kapky deště si hledala cestu k uším nabuzeného davu. Kolem 11hod už jsem byl tak prochcanej, že už ani moira nehřála a dala se do mě zima. Ostatní, prochcaní a vymrzlí, evidentně čekali pod přístřeškem až se vyblbnu (no spíš mě asi nemohli najít :D), takže jsme to zabalili tipuju tak dvě písničky před koncem, našvihali do Kevinova nablejskanýho Subaru všechny ty mokrý a zablácený věci, kecli jsme svoje špinavý a mokrý zadnice na ty jeho kožený sedačky a frrr spinkat. Kam se hrabe Woodstock 🙂
Ráno jsme nechápavě zírali ven, jak je možný, že ještě nepřestalo pršet. Ale když říkám déšť, tak to znamená stěrače na nejvyšší rychlost. Nepovedlo se mi nikoho ukecat, aby se se mnou šel podívat na vlny, nic jinýho se taky dělat nedalo, tak jsme se zpakovali a jeli domů. A jak řikám, stěrače na nejvyšší rychlost, viditelnost mizerná, silnice taková jednolitá vodní plocha… aspoň nějakej surfing 🙂 V tomhle počasí se ukázalo kde nechal mistr tesař v Subaru díru, takže celý pátý dveře včetně světel se proměnily v akvárko 🙂 To sem zvědavej, kdy mi to přestane svítit.
I přes to počasí to byl super víkend. 1000km sem, 1000km tam, to je jedno, hlavně že je sranda 🙂
Ještě tip na závěr – až ukradnete platební kartu, dejte si jí do kapsy, zajděte na Woodstock a ráno na ní nenajdete podpis. Je to jednodušší než se učit ten podpis zfalšovat 🙂 A ještě jeden poznatek – už asi chápu, proč jsou kiwi dolary igelitový. Naše Božena nebo Palacký by Woodstock v kapse asi nepřešily. Edmund Hillary, Kate Sheppard a dokonce i ta stará rašple královna to přečkali bez úhony 🙂
Kiwák Yunda 