A poletíme na dovolenou!

Dlouhou cestu z Queenstown jsem si zpestřil stopařem. Týpek stopoval uprostřed ničeho asi 50km od města v deset večer za totální tmy. Nemohl jsem ho tam, chudáka, nechat a asi jsem mu tím zachránil kejhák. Klučina neměl ani stan, byl totálně groggy, za celý den nic nejedl, voda mu došla někdy v poledne a smrděl jak houmlesák. Mamlas totiž šel pěšky až z Queenstown! Prý mu nikdo za celý den nezastavil. Následně udělal několik zásadních stopařských chyb – chtěl mi ukázat jeho nejlepší suvenýr ze Zélandu a vytáhnul lovecký nůž. Myslel to dobře, ale jestli existuje něco jako stopařský kodex, první pravidlo by bylo: „Nikdy nevytahujte nůž“. A byl to mamlas. Vzal jsem ho do nejbližší vesnice, což znamenalo dalších 150km, a tam jsem se ho musel zbavit. Moc se mu ven nechtělo, ale nešlo to jinak. Snad tam neumřel. Jo a cestou jsem nalepil Betty na pneumatiku prvního possuma, konečně jsem taky jednou udělal něco pro záchranu místního ekosystém 🙂

V Christchurch jsem se na pár dní usídlil u kámoše. Jeden den jsme si půjčili kajaky a sjeli si jednu místní řeku. Sice to bylo jenom grade 2, a to ještě jenom občas, ale našlo se tam pár zajímavých míst. Eskymáka jsem se nenaučil, je to těžší než by se zdálo.

Večer pak přišel další dlouho očekávaný adrenalinový zážitek. Sedím si takhle na gauči, cvakám si do kompu a najednou všechno nějak zvláštně rozpohybuje. Stěny se zdýly být gumové a gauč pode mnou tancoval ze strany na stranu. Zemětřesení! Mám vyběhnout ven nebo co? Chvíli jsem o tom přemítal a pak to přešlo. Na internetu jsem záhy zjistil, že to bylo magnituda 4.2 asi dvacet kilometrů daleko. Jo, tak zemětřesení už si taky můžu na seznamu odškrtnout. 🙂

Poslední den před odletem na Fiji byl hektický. Jezdil jsem městem sem a tam a sháněl futrál na obě prkna. Kvalita silnic je děsivá, člověk by potřeboval pomalu teréňák. Z New Brighton sálala deprese. Nikde ani noha, obchody zavřené, domy zbourané. Asi tomu moc nepřidávala hororová mlha. Christchurch zdaleka nevypadá tak, jak si ho pamatuju. A zemětřesení tu proběhnou tak dvě denně, takže nemá ani cenu něco opravovat nebo stavět. Je to síla. Futrál na prkno jsem nakonec sehnal, hodil kolo do servisu a když už jsem byl připravený začít balit, zabouchnul jsem si klíčky v autě. Sem fakt tele, musel jsem se sám sobě smát. Zavolal jsem AA, za 10 minut přijel týpek a za minutu bylo auto otevřené. Tyhle triky se musím naučit sám.

Už se nemůžu dočkat až na Fiji skočím do teplých vln. I po několika dnech mám tělo sice slušně zdevastované z highline, uhnal jsem si zánět šlach na předloktí, tak doufám, že to bude brzo v pohodě a že to nebude moc limitující pro surf. Doufám. Nevypadá to nejlíp, mám problémy otevřít i dveře od auta. 😦 Rozhodně mám na nějakou dobu útrum s lezením. 😦