Užívám si nový bydlení. Užívám si velkou pohodlnou postel. Užívám si teplo. Žeru ten výhled. Když kuchtím jídlo, koukám na vlny. Když myju nádobí, koukám na vlny. Ráno ani nemusím vstát z postele – stačí zvednout hlavu a hned vím, jestli má cenu spěchat na pláž. A dneska to třeba zrovna cenu mělo. 🙂 Voda je ledová, dokonce už jsem musel nasadit i kapucku a rukavice. Špatně se v tom pádluje, ale pořád lepší než mít omrzliny. Jedinou částí těla, kterou nemám pokrytou gumou, zbývá xicht. Trošku omrzá, ale dá se to. Naprosto nejlepší vychytávka ale je, že se nemusím převlíkat v tý kose – v klidu si zalezu doma pod sprchu a tam ze sebe teprve sundám neoprén. Co víc si přát? Akorát jsem zvědavej na zimu, jestli budu muset surfovat se sekyrou a prosekávat si před sebou led. 🙂
Zvláštní je, že se mi vůbec nechce jezdit nikam dál. Možná proto že St. Clair je pro mě pořád ještě novinka. Možná už jsem to s tím cestovánim fakt přehnal. Mám pocit, že mi nastává klidnější období, přecijenom už jsem si neodpočinul přes dva roky. A cítím únavu. Tohle je přesně to, co jsem asi potřeboval. Ještě uvidíme jestli se zhroutím z pracovního nasazení. 🙂 Sice ještě nezačala zima, ale já už se docela těším na léto – až budu moc surfovat před prací nebo po práci za trochu vyšších teplot. I když vlastně zima by taky nemusela být špatná, alespoň okusím kvalitu sněhu Jižních Alp. Jojo, těžký to život…
Kiwák Yunda 